Praha a nejenom ta byla a je plná všemozných šíbrů, kteří znali odpověď na to, jak vyhrát volby a ovládnout danou oblast. Je potřeba poslat velkou zakázku přátelům. Ti pošlou část peněz zpět tajným stranickým “pokladníkům” (něco zbyde i na lidi, kteří se “namočili”). No a pak geniální manipulátoři za takto získané peníze zajistí vítězství.
Dokud byly některé triky nové, nepochybně fungovaly a celý systém startoval do vyšších rychlostí, jak Apollo k Měsíci. Nejprve to byly bombastické bilboardové kampaně, posléze předvolební “meetingy” v podobě profesionální muzikálově-zábavných show doslova v každé vesnici. Nikdo nevěřil, že to stálo jen deklarované prostředky, ale zdálo se, že to je správná a nevyhnutelná cesta. Konečně i prezidentská kampaň v nejdemokratičtější zemi, USA, není zadarmo, že? Kdo neokrádal stát, měl pocit, že okrádá rodnou partaj, která mu kdysi dala důvěru. Pokud si zachoval slušnost (a není pravda, že takových lidí je málo), muselo v něm hlodat, zda přeci jenom nemá své straně znovuzvolení “koupit”. Mluvil jsem s několika a doslova z toho nespali.
Pak se estrády okoukaly ale do popředí se dostaly “béčkové” a “céčkové” politické strany. Ještě dražší pekelnější systém. Jejich cílem bylo buď oslabit soupeře (tj. získat méně, než 5% hlasů, ideálně tak 4%- hlasy propadnou ale získají se peníze od státu). Nebo se jakoby distancovat od “áčka” a pak s ním uzavřít koalici, či pomáhat v klíčových rozhodnutích (nezřídka obchodního rázu) z lavic opozice. Nejdříve nebyl vůbec problém sehnat lidi (Kdo z nás se necítí nedoceněn? Kdo nemáme pocit, že bychom to udělali lépe?). Později se už museli nabírat “herci”. Jen v trapných straničkách byli přímo placeni penězi. Spíše dostávali svá zrnka slávy, důstojnosti či funkcí, podle toho, co je lákalo. To je ale obludně drahé. A jelikož peníze musejí jít přes mnoho ramen, provize ze zakázek nemohou být 2-5% (skoro nevyhnutelné jako inflace či nezaměstnanost) ale v desítkách procent. Na to už tento stát prostě neměl. Zejména, když ho ničila přímá korupce voličů. I pravicové strany se podepsaly pod takové sociální a jiné dávky, jež prostě nebylo z čeho hradit. Někdo byl uplacen jen pár stovkami důchodu, jiný si koupil jachtu. To nepřispělo dobré náladě ve společnosti. Přesto poslední volby do Poslanecké sněmovny s rakeovým startem TOP 09 a Věcí veřejných (čistokrevný “výrobek”) jako by říkaly: “Je to pořád složitější, ale když se domluvíte se správnými lidmi a s médii, jde radnici-kraj-stát koupit”. Už se nemluvilo o ideových východiscích, ale kdo má za sebou více miliard (na celostátní úrovni). Aby to stálo ještě více, lidé si prosadili přímou volbu prezidenta, další desítky až stovky miliónů…
A pak přišel 13. říjen 2012. Desítky připravených “béčkových” a “céčkových” stran zůstaly zcela mimo. Lidé uvěřili, že stát je v průšvihu (možná to není až tak strašné, jak vláda děsí své voliče…) a už nechtěli koupit stejného kmotra v tričku nějaké nové strany “Za krásný svět bez korupce a plný peněz..” Zkusili to s komunisty. Je to klasická politická strana a zjevně neoblepila republiku bilboardy, nemá mediálně preferovaného prezidentského kandidáta a nehlásí se k ní nikdo z mediálních mágů. Mimochodem- všimli jste si, že jakmile se za někoho postaví někdo z nejmocnějších mediálních domů, ten je vyřízený. Zabijejí své klienty schválně? Nebo to fakt tak neumějí, či to prostě nejde?. Naše republika je jistě před příštími volbami do PS na křižovatce. Pokud budou dělat komunisté rozumnou politiku v krajích ( a to asi budou), získají legitimitu. Pravice je úplně na kolenou. ODS ještě neví, kdo ji vlastně dál povede. TOP 09 je tak úzkou skupinou, že nemá potřebnou sílu. ČSSD se nemusí povinně domluvit s TOP 09, jak se zdálo před půl rokem. Z mrtvých vstali lidovci, komunisté mohou být zcela legitimním partnerem. A není vyloučeno ani, že budou mít ústavní většinu. Jisté je, že asi budou mít v rukách PS i Senát, což je pro vládnutí velmi příjemné. Bude na čase si říci, zda pravice “vybere bank” v posledních dvou letech a peníze pošle pryč či zkusí ještě jenou volební mágy. Nejsmysluplnější by asi bylo se snažit dát dohromady ještě před debaklem, jenž může být i očistný, jak známe už z antických tragédií. Ale je na východ od nás spousta zemí, kde už po takovém debaklu žádné reálné volby nebyly.
Co na to mediální mágové? Je jisté, že v systému jaký známe třeba z Ruska by měli méně zakázek (obvykle je jen jedna velká strana) ale zase jsou investice stabilní a pro ty, kteří si nerozhází Vladaře i zaručené. Zbaví se strany lásky k mediálním mágům? Vymyslí mágové něco, co obloudí voliče komunistů? Prodají nás mágové Vladaři? O tom budou následující dva roky.
